HMS Dreadnought | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | dreadnought |
Objednána | 1905 |
Zahájení stavby | 2. října 1905 |
Spuštěna na vodu | 10. února 1906 |
Uvedena do služby | 2. prosince 1906 |
Osud | sešrotována roku 1923 |
Předchůdce | třída Lord Nelson |
Následovník | třída Bellerophon |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 18 420 t |
Délka | 160,6 m (527 ft) |
Šířka | 25 m (82 ft) |
Ponor | 8,1 m (26 ft) |
Pohon | 18× tříbubnový kotel Babcock & Wilcox parní turbíny Parsons 22 500 shp (17 MW) na 4 hřídelích |
Rychlost | 21 uzlů (39 km/h) |
Dosah | 900/2900 tun uhlí, 1120 tun oleje, 6620 mil (12 260 km) při 10 uzlech (19 km/h) 4910 mil (9090 km) při 18,4 uzlech (34 km/h) |
Posádka | 773 |
Pancíř | boky 102–279 mm paluba 102+70+17 mm věže 279 mm barbety věží 279 mm můstek 279 mm |
Výzbroj | 10× 305 mm (5×2) 27× 76,2 mm (27×1) 5× 457mm podhladinový torpédomet |
HMS Dreadnought („Neohrožený“)[1][2] byl šestou lodí tohoto jména sloužící v Royal Navy a představoval revoluční bitevní loď; do služby vstoupil roku 1906 jako nejrychlejší a nejlépe vyzbrojená válečná loď na světě.[3] Jeho konstrukce přinesla několik zásadních novinek – zejména nesl výrazně silnější výzbroj než dosavadní typy a také se stal první válečnou lodí poháněnou parními turbínami. Kuriózní je, že Dreadnought je dodnes jedinou bitevní lodí, která kdy potopila ponorku. Stalo se tak 29. března 1915, kdy taranoval německou ponorku U-29.[3]
Byla to tak pokročilá loď, že dala jméno celé generaci moderních bitevních lodí – dreadnoughtům, zatímco lodě, které učinila zastaralými, se začaly nazývat predreadnoughty (například francouzská třída Danton). Uvedení Dreadnoughtu podnítilo námořní závody ve zbrojení, kdy se jí námořnictva po celém světě snažila vyrovnat, hlavně německé císařské námořnictvo do první světové války.[4]